V dňoch 1.–2. 5. je zastavená expedícia. Môže tak dôjsť k malému oneskoreniu v doručení vašich objednávok. Ďakujeme za pochopenie.

Kanada zasypaná sněhem: Ráj freeriderů, lavinových vědců a sněhových rekordů

Když se řekne „sněhový ráj“, mnohým se vybaví švýcarské Alpy nebo Japonsko (o kterém jsme psali v tomto článku). Ale pokud toužíte po kombinaci hlubokého prašanu, nekonečných horských údolích a opravdové divočině, která vám vyrazí dech – zajeďte si do Kanady. Tahle země javorových listů totiž nabízí něco, co jinde jen tak nenajdete: kombinaci extrémních sněhových podmínek, dechberoucí krajinu a zároveň se tu psala historie výzkumu lavin.

Kanada by měla být na seznamu top lokalit na prvních příčkách pro všechny freeridery. Můžete začít třeba na západním pobřeží v Rogers Pass, kde se sníh sype po kilech, ale zároveň se zde nachází mnoho nebezpečných lavinových svahů. O kousek dál v Revelstoku najdete středisko, kde průměrně napadne přes 10 metrů sněhu – a za jeho branami se rozprostírá nekonečný svět backcountry v Selkirk a Monashee Mountains. Nelze však zapomenout ani na legendární Whistler Blackcomb nebo na Banff.

Ale Kanada není jen západní pobřeží, i když to je pro našince více známé. Milovníci sněhu míří i na východ – do tajemných Chic-Chocs v Quebecu nebo do Forêt Montmorency. Každá oblast má svůj vlastní charakter, historii – a hlavně neuvěřitelně hluboký sníh.

Mount Fidelity, Rogers Pass a Revelstoke: Tři perly západu

Mount Fidelity – království vědců a sněhových rekordů

Víte, kde padá nejvíc sněhu v celé Kanadě? Odpověď zní Mount Fidelity. Tahle stanice v Glacier National Park dostává ročně průměrně
1 388 cm sněhu a sněhová pokrývka tu vydrží přes 270 dní v roce. Na hoře Mount Fidelity padá sníh často, přibližně 141 dní v roce, což je jedna z nejvyšších četností v jižní části Kanady. V důsledku toho se sněhová pokrývka udrží po většinu roku. Navíc je to srdce kanadského lavinového výzkumu – od 60. let tu běží sběr dat, které využívají sněhoví vědci i lavinoví preventisté po celé Kanadě.

Nemalé množství sněhu padá také na Vancouver Island, který je charakteristický svým oceánským klimatem bohatým na srážky všech forem. Horské oblasti jako Mount Washington nebo Mount Cain každoročně naměří přes 10 metrů sněhu. Díky častým přílivům vlhkého vzduchu z Pacifiku je sníh mnohdy hutný a těžký, ale ve vyšších polohách a chladnějších obdobích se objevuje i kvalitní prašan. Právě kombinace extrémního množství sněhu a dynamického počasí činí z Vancouver Island zajímavou zimní destinaci — ideální pro lyžaře, skialpinisty i výzkumníky.

Rogers Pass – tam, kde sníh píše historii

Pokud hledáte oblast s historií, tak Rogers Pass vás okouzlí. Rogers Pass, který se nachází v Glacier National Park v Britské Kolumbii, je známý svou bohatou lavinovou historií a náročnými klimatickými podmínkami. Už v 19. století zde železniční inženýři začali mapovat lavinovou aktivitu. Dnes tu provozují Národní parky Kanady jeden z nejsofistikovanějších lavinových programů na světě. Nachází se tu 144 lavinových drah, kde se v sezoně uvolní často až 2 000 lavin. Pro srovnání, to v Krkonoších nespadlo ani za poslední půl století.

V roce 1910 došlo v Rogers Pass k nejhorší lavinové katastrofě v kanadské historii, kdy lavina zabila 58 mužů pracujících na odklízení železniční tratě. Od té doby byly zavedeny rozsáhlé lavinové kontrolní opatření, včetně pravidelného monitorování a preventivního odstřelování lavin.

Klimaticky je Rogers Pass charakteristický vysokými srážkami se značným množstvím sněhu. Průměrné roční srážky zde dosahují 905 cm, přičemž v letech 1966/67 bylo zaznamenáno rekordních 1 553 cm. Tyto podmínky přispívají k vysokému riziku lavin v oblasti. Podrobnější analýzu si můžete přečíst zde.

Revelstoke – prašanový magnet

Revelstoke je místo, které má všechno: resort, backcountry, heliskiing a hlavně sníh, kterého je opravdu hodně. Jen pro představu, v roce 1971/72 napadlo na nedalekém Mount Copeland rekordních 2 446 cm. Průměrně tu však napadne kolem 10 metrů čerstvého sněhu za sezónu, a často vydrží až do června. Není divu, že sem často míří freerideři a sněhový vědci z celého světa.

Město Revelstoke, ležící na břehu řeky Columbia mezi pohořími Monashee a Selkirk, je známé svými vydatnými sněhovými srážkami a ideálními podmínkami pro zimní sporty. Průměrné roční srážky zde dosahují přibližně 630 cm sněhu, s průměrně 92 dny se sněžením za rok.

Revelstoke Mountain Resort se pyšní největším převýšením v Severní Americe (1 713 m), což z něj činí oblíbenou destinaci pro lyžaře a snowboardisty hledající náročný terén.

Proč je v této oblasti ale tolik sněhu?

Na západě Kanady, kde se pohoří Selkirk, Monashee a Purcell prudce zvedají od moře z údolí plných deštných lesů, se odehrává vše podstatné pro vznik extrémních sněhových přívalů. Vlhké pacifické vzdušné masy se valí z oceánu a narážejí na masivní horské hradby, po kterých vzduch vystoupá výše – a právě tady se ochladí a v místech jako Revelstoke, Rogers Pass a Mount Fidelity, se z nich uvolní obrovské množství sněhu. Jedná se tedy o kombinaci tzv. orografického efektu ze západním prouděním vlhkého vzduchu.

Ambasador Jan Zahula, Kanada – Rogers Pass 2024

Extrémně lehký powder se nachází v Albertě

Západ Kanady však není jen o Britské Kolumbii (BC), ale i od moře vzdálenější provincie Alberta má co nabídnout. Horské oblasti jako Jasper, Banff nebo Canmore leží na východním úpatí kanadských Rocky Mountains, kde se střetává drsné kontinentální klima s výraznou orografií – vysoké hory, hluboká údolí a blízkost mrazivého kanadského vnitrozemí tu vytvářejí ideální podmínky pro zimní sezónu. Díky své nadmořské výšce a odlehlosti od oceánu tu panují dlouhé, mrazivé zimy s průměrnými teplotami hluboko pod nulou a typicky suchým, lehkým sněhem ideálním pro prašanové lyžování. Teploty se nezřídka dostanou i pod -30°C.

Nejnižší naměřená teplota v Jasperu byla -47.2 °C v lednu 1916. V Banffu dosáhla nejnižší teplota dokonce -51.2 °C v lednu 1950. Průměrné roční úhrny sněhu tu jsou menší než v BC a pohybují se od více než 250 cm v Canmore po 310 cm v Marmot Basin v Jasperu.

Vyšší horské polohy však zaznamenávají i přes 9 metrů sněhu ročně (např. Sunshine Village). Sníh je však díky kontinentálnímu klimatu mnohem nadýchanější a sušší, než v oblastech blíže k oceánu. Fenomén různých typů sněhu si vysvětlíme v dalším článku více dopodrobna. Zvláštností této oblasti je fenomén chinook (obdoba evropského Foehnu) – teplý suchý vítr z Pacifiku, který občas přináší krátkodobé oblevy, zejména v Canmore.

Sněhový východ: Saguenay a Foret Montmorency

Kanada však není jen západní pobřeží, ale i na východě si obyvatelé často přijdou na slušné sněhové závěje. Na východě Kanady je sněhový příběh jiný, ale neméně zajímavý. V regionech jako Saguenay a Forêt Montmorency se sníh tvoří díky kombinaci přísunu vlhkosti z řeky sv. Vavřince a mrazivého arktického vzduchu, který sem pravidelně proudí ze severu z Arktidy. Tato kombinace vytváří časté a intenzivní sněžení – sněhová pokrývka zde trvá přes pět měsíců a dosahuje několik metrů výšky. Navíc orografický efekt Laurentských hor zajišťuje, že vzdušná vlhkost stoupá a mění se v husté sněhové přeháňky.

Město Saguenay, nacházející se v provincii Québec a ležící u stejnojmenné řeky je známé svými chladnými zimami a vydatnými sněhovými srážkami. Průměrná teplota v nejchladnějším měsíci lednu se pohybuje od -19°C až do -9°C, přičemž teploty občas klesají i pod -30°C.

Sněhová pokrývka zde obvykle vydrží přibližně 155 dní v roce, přičemž v polovině zimy dosahuje průměrné hloubky 45 cm. Tyto podmínky činí z oblasti Saguenay ideální místo pro lyžování a snowboarding.

Forêt Montmorency

Forêt Montmorency, je známé svými intenzivními sněhovými srážkami a dlouhou zimní sezónou. Průměrné měsíční teploty se zde pohybují od -13°C v lednu do 3°C v dubnu.

Díky těmto podmínkám je Forêt Montmorency často využíván pro výzkum sněhu a klimatu. V lese často díky zastínění vydrží zbytkový sníh do další sezony, který je dobrým základem pro první sněžení nové sezóny a tak je toto místo atraktivní pro běžkaře, kteří mohou odstartovat sezónu velmi časně.

Tyto lokality na západě i východě Kanady představují jedinečné kombinace klimatických podmínek a přírodních charakteristik, které formují jejich lavinovou historii a zimní charakter.

Mapa nejlepších kanadských lokalit pro freeride

Kanadský prašan v kontextu klimatické změny

Ačkoliv se může zdát, že Kanada má sněhu na rozdávání, klimatická změna nevyhnutelně promlouvá do jejích zásob a také časování sněhové pokrývky. I přesto, že začátky zim (říjen-listopad) poslední dekády byly, co se týče zasněžené plochy se sněhovou pokrývkou nadprůměrné v porovnání s dlouhodobým průměrem 1967-2024, jejich konce (červenec-srpen) naopak byly silně podprůměrné. Trend silně podprůměrných konců zim v kontextu zasněžené plochy navíc pozorujeme u posledních dvou dekád díky silnému tání v letním období viz obrázek níže.

Odchylka plochy se sněhovou pokrývkou – Severní Amerika. Černá nulová linie představuje dlouhodobý průměr v období 1967–2024. Šedá plocha značí rozptyl, který pokrývá odchylky od 30 % po 70 % jednotlivých let. Jakmile některá hnědá linie opustí tento šedý interval, jedná se o určitý extrém. Jednotlivé linie symbolizují průměrnou odchylku za dané desetiletí. Zdroj: climate.rutgers.edu/snowcover/files/wkcov.nam.txt

Ambasador Jan Zahula, Kanada 2024

Pokud bychom se podívali na sněhové charakteristiky jednotlivých provincií Kanady za posledních 70 let, můžeme také pozorovat určité změny jak v časové, tak v prostorové distribuci sněhu. V celé Kanadě sníh přichází každou dekádu zhruba o půl dne později. V některých provinciích, jako Ontario a Quebec, i o více než jeden den. Zmizení sněhu na konci sezony se celkově téměř nemění, ale na severu (Yukon, Severozápadní teritoria, Nunavut) mizí sníh dříve, v Yukonu až o 1,5 dne za dekádu. To vede ke zkracování sezóny – v průměru o půl dne za dekádu, v severních oblastech až o 1,5 dne.

Je patrné, že dnů se sněhovou pokrývkou nad 2 cm ubývá obecně v průřezu celé Kanady. V severněji položených provincích hlavně v druhé části sezóny (únor–červenec) – v provinciích jako Alberta, Saskatchewan a Yukon klesá počet těchto dní až o více než 3 dny za dekádu.

Dalo by se možná uvažovat, že rychlost ubývání výskytu sněhu tempem 1–2 dny za dekádu je zanedbatelná, jenže těch dekád od roku 1950 uběhlo již sedm a pokud budeme uvažovat průměrnou délku výskytu sněhu v Kanadě zhruba 50 dní, tak nám měnící se klima ukrojilo již čtvrtinu sněhové sezóny s tím, že tento trend zatím nemá opodstatnění se měnit.

Průměrná změna sněhové charakteristiky za dekádu. Krabicové grafy ukazují, jak se mění sněhové charakteristiky v rámci jedné dekády v celé Kanadě v období 1950-2016. Body znázorňují změny pro jednotlivé provincie. SDmax popisuje úbytek maximální výšky sněhu za sezónu – průměrně o 1 cm za dekádu, v Quebecu až 4x rychleji. JDmax (čas výskytu nejvyšší sněhové pokrývky) se v celé Kanadě příliš nemění - pozice medianu na nule. V oblastech s více sněhem (např. Saskatchewan, Severozápadní teritoria, Nunavut a Yukon) ale dochází k posunu o 2–4 dny za dekádu. JD_první označuje první den sněhové sezóny (od srpna do července), kdy je sněhová pokrývka. JD_poslední je poslední den se sněhem. DSS určuje Délku Sněhové Sezóny (JD_první – JD_poslední). SD udává počet dnů se sněhem (nad 2 cm) za sezónu. SD_podz a SD_jaro rozdělují tyto dny na první a druhou polovinu sezony. Zdroj: https://data-donnees.az.ec.gc.ca/data/climate/scientificknowledge/canadian-historical-daily-snow-depth-database/Gridded-Snow-Cover-Indicators-Anomalies-Indices-de-Couvert-de-Neige-sur-Grille.txt

Přestože množství sněhu v Kanadě nevyhnutelně ubývá, tak tento alarmující úbytek zahrnuje nejen níže položené oblasti z pohledu nadmořské výšky, ale také oblasti hluboko za polárním kruhem. Obě mají společný jmenovatel – dramatičtější odtávání sněhu.

Naštěstí výše zmiňované lyžařské destinace jsou mimo tyto oblasti a tak zde stále najdeme místa, kde si snad ještě dlouho budeme moct dobře zalyžovat.

Freeridové lyže do kanadského powderu

Omrkněte lyže Black Crows, které jsou pro podmínky v Kanadě jak stvořené.

Ukázat lyže

Autoři článku

Autory jsou Roman Juras a Vojtěch Moravec z Katedry vodního hospodářství a environmentálního modelování (KVHEM) na ČZU v Praze. Jejich aktivity můžete sledovat taky na Instagram profilu @kvhem.

Fakulta životního prostředí na ČZU v Praze se dlouhodobě věnuje výzkumu přírody a přírodních procesů a konkrétně KVHEM se dlouhodobě zabývá především modelováním vody v krajině. Roman a Vojtěch se specializují na problematiku sněhu, jeho měření a možné rizika se sněhem spojené.

Zdroje

Pro zkvalitnění obsahu jsme jako doplňkový nástroj využili modely umělé inteligence (ChatGPT-4o a Gemini 2.0), které nám pomohly s vyhledáváním dalších zdrojů, návrhy pro vylepšení struktury textu a inspirací pro některé úhly pohledu. Veškerý obsah byl vytvořen pod naším vedením, kriticky posouzen a důkladně ověřen.