Recenzia: Osobný prehľad modelov Tenaya

Najít ty „pravé“ lezečky je pro každého lezce tak trochu nekonečný příběh. Rukama (a nohama) mi prošla spousta modelů od různých značek. Už to bude ale více než pět let, co lezu skoro pořád v lezečkách Tenaya, vše od překližky až po velké stěny v horách. Ráda se podělím o mé dojmy z modelů, se kterými jsem měla tu čest.

Začínala jsem u modelu Mastia a ten mi vydržel až dodnes. Hned jak jsem dala lezečku na nohu, tak jsem věděla, že to je pro mě ta správná bota. Roky jsem nenašla žádné lezečky, které by mi takhle sedly. Tenaya se chlubí tím, že kloubí dohromady pohodlnost a výkonnost a především Mastie toto pravidlo bezpochyby potvrzují. Jsou to jedny z těch nejširších lezeček, co jsem měla na noze, a celá bota je poměrně měkká, takže se dobře přizpůsobí tvaru chodidla. Značení parametrů od výrobce mi zde přijde trochu matoucí, neboť udávají, že tuhost těchto lezeček je 4 / 5. Určitě to tak na noze nepůsobí. 

Mastie mám ve dvou velikostech, větší mám velké stejně jako chodidlo a lezu v nich na trénincích na stěně, v širších spárách, v rajbasech… zkrátka všude, kde není potřeba ustát žádný úplně prťavý stup v kolmici nebo v převise. Abych pravdu řekla, občas mě ale i překvapí, co všechno v nich zvládnu ustát. Bývají to menší stupy, než bych čekala a to hlavně při lezení v horách. Jejich výhodou je také to, když chci, vejdu se do nich parádně s ponožkami, dokonce i tlustými. Hodněkrát jsem si to ověřila třeba v Chamonix nebo v Pákistánu.

Druhé mám o celé číslo menší. Tady už mám nohu trochu nacpanou, ale pořád to není nic hrozného, lezečka mi sedla ve všech částech chodidla. Pořád jsou to pro mě lezečky, ve kterých trochu vydržím, obecně nemám ráda, když jsou lezečky příliš malé. Tyhle lezečky si beru tam, kde je reálně potřeba něco ustát: sportovky na vápně, žule i pískovci, v převise, kolmicích a dobře se mi osvědčily taky v prstovkách nebo na závodech na stěně (což moc neprovozuji, ale nějaká akademická mistrovství byla vždycky zábava 🙂).

Další pár lezeček Tenaya, který jsem si pořídila byl model Ra women’s. Tvarem vypadají, že by mohly být skvělé do spár, špička je na to ideální. Zkoušela jsem je v prstovkách i s tenkou ponožkou třeba v 800 metrů dlouhé cestě Dionýsos ve stěně Petit Jorasses a jinde v Chamonix. Ustát se v nich dá kde co. Třeba i malé stupy v plotně. Musela jsem od nich ale upustit, protože na mojí nohu byly příliš úzké, hlavně ve spárách mě docela tlačily malíčky. Pokud máš užší nohu, myslím, že tuhle botu můžeš použít skoro na všechny typy lezení a i když na to úplně nevypadají, jsou poměrně úderné.

Pokud hledáš botu, se kterou vydržíš dlouhé hodiny na trénincích, bude extrémně měkká, široká a právě proto pohodlná, pak bych doporučila model Arai. V těch jsem lezla především takové věci, kde mi né nutně šlo o nejlepší výkon. Osvědčily se mi jak při zmíněných trénincích, tak ale i v lehkých vícedélkách nebo u nás na písku. Oproti Mastiím jsou skladnější (třeba do těch hor do batohu) a přijde mi, že se víc roztáhnou. Vzala bych si proto minimálně o půl čísla menší.

Bota, která je skoro stejně pohodlná jako Mastia, ale výkonnost má ještě o něco výš? To je pak model Indalo. Používám je poslední dobou podobně, jako jsem dřív používala menší Mastie. Perfektně se hodí na těžší sportovky nebo třeba i na těžší bouldry, jak na stěně, tak venku.

Tenaya Tarifa je jeden z modelů, který testuji poslední rok. Chtěla jsem je vyzkoušet hlavně protože působí o dost pevněji na noze. Docela mi i sedly, především kvůli tkaničkám. Roztáhly se taky trochu víc než údernější modely jako Mastia nebo Indalo, zároveň je ale nemám tak pohodlné, jako o číslo větší Mastie. Tudíž se z nich pro mě staly lezečky, které si vezmu tam, kde potřebuji jak komfort, tak výkonnost. Ověřila jsem si to především v žulových cestách, že jsou o dost pevnější a působí proto, že jsou i víc “tvrdé”. Tím, že jsou tkaničkové, hodí se docela dobře i do spár a koutů. Jsou poměrně dost přesné, takže i mikrostupy někde v Yosemitech by pro ně snad mohly být v pohodě. Snad se tam konečně vydám je vyzkoušet!

Poslední model který jsem zkoušela byl Tenaya Tanta. Jde o základní model určený především pro začátečníky, který cílí hlavně na komfort a odolnost. Používala jsem je především na umělé stěně, kde plní přesně to, co od takové boty očekáváš – jsou stabilní, pevnější a dobře snesou delší lezení i opakované tréninky. Je znát, že Tanta není výkonnostní lezečka, ale zároveň si bere některé konstrukční prvky z vyšších modelů Tenaya, díky čemuž působí poctivě zpracovaně a předvídatelně při lezení. Pokud nejsi ambiciózní výkonnostní lezec a hledáš cenově dostupnou botu na své první kroky, může pro tebe být Tenaya Tanta velmi solidní volbou.

Abych to shrnula… každá noha je jiná a co sedí mně, nemusí sedět i tobě. Přesto si myslím, že celkově Tenaya nabízí skvělý poměr mezi citlivostí, pohodlím a přesností, který stojí za vyzkoušení. Doufám, že ti můj přehled pomohl se v jednotlivých modelech trochu zorientovat.

Teď už zbývá jen vybrat si ty pravé a vyrazit do skal!